Jak jsem se rozhodla zhubnout …

... a pak jsem s pizzou zalezla do postele.

Znáte to, ráno vylezete z postele, podíváte se na sebe do zrcadla a začnete brečet. Řasenka a tužka na oči, kterou jste si zapomněla večer odlíčit, máte všude po obličeji, a vám nezbývá nic jiného, než jít zpátky do postele.
Vaše halda kapesníčků se během chvíle promění v promáčené cosi a z vlastní postele máte najednou postel vodní a k tomu ještě úplně zdarma.

Já před zrcadlem vypadám jak hrošice, která by měla každou chvílí vrhnout nejméně devět malých hrošat, a když do toho přidám účes ála vstala a  šla, tak se divím, že ten můj se mnou ještě je.

Ať žije svět žen.

Tomuhle všemu jsem se ale rozhodla udělat pápá a začít se sebou něco dělat.

Jenže, ono je snadné si něco takového říci, ale něco pro to udělat je už daleko těžší.

Takže po pár chvílích lámání hlavy, jak bych mohla své špeky přemístit na nějakou vychrtlou modelku, jsem si s haldou kapesníčků lehla do postele, která se vzápětí změnila na postel vodní, kapesníčky se změnily v promáčené cosi a já si s brekem objednala pizzu.

Ať žije svět žen. A hubnutí k tomu!