Včera jsem četla článek. Byl o tom, jak jsme my Češky strašně sebekritické, vůbec si nevěříme a nemáme rádi svůj vzhled. Prý dle výzkumu, který prováděl Dove, se pouze jen 1% žen považuje za krásné. V tom případě bych to 1% žen chtěla strašně vidět. Já osobně neznám vůbec nikoho, kdo by byl se svým já úplně spokojený.
Dále psali o tom, že bychom se měly mít po psychické i fyzické stránce rádi. Jestliže se rádi nemáme, hromadí se v nás negativní emoce a jsme ve stresu. Tohle mě fakt dostalo. Já sama se ráda mám, ale jen po stránce psychické. Podle toho bych tedy měla mít jen půlku negativních emocí a být jen napůl ve stresu. Negativní emoce má každý z nás a osobně si myslím, že to nemusí být zrovna tím, zda se máme či nemáme rádi. A ve stresu jsem byla naposledy na škole, když mě čekala nějaká zkouška.
Článek pak končil body, které by nám měly poskytnout větší sebedůvěru:
1) Umět se chválit
2) Používat denně pozitivní tvrzení
3) Mít se rády
4) Nekritizovat se
5) Zastavit se a být pozitivní
Za 1) chválit se umím a vy se chvalte taky, nikdo jiný to za vás neudělá.
Za 2) pozitivní tvrzení používám, pokud jsem nemalovaná, mám umyté vlasy a na sobě oblečení, které mi přijde pohodlné, zároveň sexy a schovám v něm faldy. Pokud jsem před zrcadle ve spodním prádle ba dokonce nahatá, je to k pláči. A ani lístečky nalepené na skle typu: "Jsi krásná," nebo "Dnes ti to sluší," mi fakt nepomohou.
Za 3) ráda se mám. Své špeky ale ne.
Za 4) kritizuji se, protože nepatřím do toho 1% žen, co by se považovaly za krásné.
Za 5) já rozhodně nikam nepospíchám. Nepospíchám s úklidem, nepospíchám do práce, nepospíchám nakoupit a vůbec mě to nesere. Takže pozitivní jsem.
A jak jste na tom se svou sebedůvěrou vy?
