Jak mě málem kleplo ...

 ... a pak jsem řvala jak ta stará kráva.

Jako mega hustě začínající dietářka jsem si šla koupit váhu. S pocitem, že stejně na ní nevlezu, sem za ní u vietnamců dala tři kila a šťastná jsem si to štrádovala domů. Váhu jsem (ještě v krabici) hodila do kouta a ležela tam tři týdny. 

Po nějaké době jsem uklízela a náhodou na mě vykoukla z pod hromady špinavého prádla. Dala jsem jí tedy na viditelné místo, s tím, že jakmile budu mít čas, alespoň se na to mrknu. Ležela tam další čtyři dny. 

A včera nastal den D! 

Váhu jsem rozbalila, pokochala se krásným desingem a šlo se na věc. 

Jen podotknu: žila jsem v domnění, že přece jen jsem za ty dva roky nabrala maximálně dvě kila, možná tři. 

S lehkostí tančící víly jsem si na mojí, ještě v té době kamarádku, stoupla.

73,9 kg!!!!!! 

O deset kilo nahoře. Šla jsem do mdlob. 

Následující hodina probíhala takto:

• slejzám z váha a začínám popotahovat
  
  
• slezu z váhy a po tváři padají první slzy
  
  
• než dojdu do kuchyně, řvu jak ta stará kráva
  
  
• začnu krájet cibuli, abych řvala ještě víc

Příchází přítel:

On: Co je?

Já(hystericky řvu): Jsem hnusně tlustá kráva!

On: Co se stalo?

Já (hystericky řvu a ukážu do rohu, kde se povaluje, teď už moje bývalá kamarádka)

On: Mně se líbíš taková jaká jsi.

Já (hystericky řvu): Jsem hnusně tlustá kráva!

On: Co kdybych tu váha schoval?

Já: (hystericky řvu): Vyhodím jí z okna!!!

On (začne se smát): A to si myslím, že tu váhu tím zabiješ?

Já (hystericky řvu a snažím se přijít na to, jak zabiju i jeho). 

Ponaučení:NEKUPUJTE SI VÁHU, STEJNĚ VÁM TA MRCHA NEUKÁŽE TO, CO CHCETE!